Maminkou jsem se stala potřetí v prosinci 2013 s odstupem 18 a 21 let od prvních dětí. Protože s prvorozenou dcerou jsem zažila, co to je, když je miminko „nosící“, že ho dokáže uklidnit jedině pohyb s maminkou, tak jsme ještě před narozením našeho trpasla navštívili v říjnu 2013 veletrh For babies, abychom se s manželem podívali, co za novinky v nošení se rodičům a miminkům nabízí (přeci jenom své dvě první děti jsem nosila ještě kdysi v pravěku). Naše volba padla na Manducu a z veletrhu jsme už odcházeli jako její šťastní majitelé.

Dnes je našemu trpaslu již devět měsíců a volby pořídit si právě Manducu nelituji. V prvních měsících nám pomáhala hlavně doma, to když naše trpaslo trápilo bolení bříška a bylo potřeba chovat a chovat a houpat a houpat, ale zároveň stihnout i nějaké ty domácí práce. Stačilo se párkrát s Manducou a trpaslem projít po domě a bylo po bolení, po pláči a i spánek přišel.

No a v poslední době už můžeme Manducu ocenit i venku, vždyť právě začala houbařská sezóna :-). Díky Manduce nejsme omezeni terénem v lesem a můžeme si všichni dosytosti užívat, sice zatím jen čistého vzduchu, ale ony i ty houby vyrostou 🙂

Příběh nám poslala Pavlína Mikolášková.